Autorské jako lidové / CM Slovácko mladší, MM Petra Mikulky, CM Marýnka Vracov, J.Pavlica

Autorské jako lidové

1. V širém poli studánečka 03:26

2. Zasvítil měsíc 03:42

3. Už nás volajů 02:22

4. Ej, víno, víno 01:50

5. Až ně budú hudci hrát 02:18

6. Gdyž jsem slúžil císařovi 03:02

7. Měla jsem já falešného 01:06

8. Lúka zelená, neposečená, Kosa nakovaná 04:01

9. Od Prešpurka dážď ide 02:35

10. V širém poli 01:56

11. Mašíruju na Francúza 01:46

12. Člověk a země 03:21

13. Išli, išli 02:58

14. Kyčera 03:48

15. Gajdošku, gajdošku 03:23

16. Zbojnický zvrtek 03:14

17. Formani 03:14

18. Svatojan 04:56

19. Na zelených kopcách 02:15

20. U susedů za dveřama 02:22

21. Na strážovskom brale 02:39

22. Zahraj ně Martínku 01:34

23. Doliny hluboké, Čí to byly koníčky 01:55

24. Ty studená voděnko, Co sa to šaboří 02:38

25. V Holomúci na hradě, Fialenka modrá, Když jsem byl 03:31

26. Mikulecká dědina 02:17

27. Bude večer 03:24

CM Slovácko mladší, MM Petra Mikulky, CM Marýnka Vracov, Jiří Pavlica a Hradišťan, Beránci a vlci, Jitka Šuranská trio, Tomáš Kočko a Orchestr, Bezobratři, Valašský soubor písní a tanců Radhošť

U řady moravských písní, které s chutí zpívají celé generace zpěváků a hrají muzikanti nejen z naší země, není autor znám. Ale u některých si přímo autor přál být neznámý a o řadě skvostů moravského folklóru se řadu let nevědělo, že autor stále žije a je aktivní muzikant. Nejznámějším příkladem je například skladba Vínečko bílé, ale Fánóš Mikulecký napsal takových skladeb mnohem více. Nová kolekce dvaceti sedmi skladeb nabízí písně autorské, ať už zlidovělé, nebo záměrně autory nepřiznané. Lidová píseň se vymezuje problematicky, protože nemůžeme přesně určit, jak vznikla. Je proměnlivá a nestálá a existuje jako stále živý a vyvíjející se organismus s každou svou novou interpretací. Lidová píseň bývá vázána na určitou společenskou situaci a je předávána kolektivní pamětí a generačním přenosem. Proti písni lidové stojí píseň autorská. Zrcadlí větší či menší podíl autorovy individuality. Bývá pevně ukotvená ve svém rytmu, tónině, má pevné schéma. 27 písní, které jsou součástí tohoto alba, však chtějí poukázat na to, že nereprezentují dva odlišné světy, ale že se navzájem ovlivňují a proplétají. I na počátku lidové tvorby kdysi nějaký autor stál. Vycházel ze znalosti melodií, které ho v dané oblasti obklopovaly, a tak dokázal vystihnout jejich charakter. Své pocity nebo prožitou situaci tak dokázal přenést do ucelené hudební formy. A to je odvěký proces, který se děl odedávna – a děje se stále. Někteří drobní skladatelé se k autorství zcela nehlásili, nebo ne hned. Pokud se píseň líbila a začala se zpívat, byla to pro autory ta největší odměna. K nejznámějším autorům zlidovělých písní patří právě Fanoš Mikulecký. Mluvíme-li o autorských zlidovělých písní, jsou psané tak, aby co nejvíce zapadly mezi původní repertoár oblasti. Tyto písně vznikaly jednak proto, aby propojily materiál z terénu použitý ve scénických a hudebních pásmech souborů a cimbálových muzik jako například v případě V. Bradáče a V. Štrunce ze souboru Radhošť. Pak je tu další rovina autorských písní, která si už neklade za cíl být vnímána jako folklorní, ale jako tvorba lidovým prostředím inspirovaná. Dramaturgie jednotlivých písní se posunuje od žánru folklorního k world music. K těmto nejznámějším autorům těchto písní patří Jiří Pavlica, Tomáš Kočko nebo Marian Friedl. Autorské nebo lidové písně mají ale něco společného, lásku ke zpěvu a muzice, třeba u sklenky dobrého vína, která k jižní Moravě neodmyslitelně patří.

(Indies 2020)